Květ

Autor · Publikováno · Aktualizováno

KVĚT (flos)

  • generativní orgán krytosemenných rostlin, výtrusorodá část prýtu
  • velikost od 0,5 mm (drobnička bezkořenná, Wolffia arrhiza) do 1 m (Rafflesia), u nás ocún (Colchicum autumnale) až 0,5m, leknín

Dle umístění:

  • vrcholové – z terminálního výhonu; tulipán
  • úžlabní – axilární pupeny, za listenem
  • stopkaté – hrozen
  • přisedlé – klas
  • jednotlivé – tulipány, narcis
  • v květenství – původní šištice, jednotlivé květy

 

Květní části

  • květní lůžko
  • květní obaly, reprodukční orgány – tyčinky + pestíky

 

A) Květní lůžko (torus)

  • ze vzrostného vrcholu jeho vyklenutím
  • tvar:
    • vyklenuté – květní části ve spirále (kruh)
    • ploché – * zploštěním vrcholové části stonku
    • prohloubené – ohrnutím bočních okrajů vzhůru, vývojově modernější
  • číška (cupula) – prohloubené, často dřevnatějící lůžko; dub
  • češule (hypanthium) – na stavbě květního lůžka se podílejí také báze květních obalů a tyčinek (růžovité – růže, jabloň)

 

B) Květní obaly (perianthium)

  • Typy květů dle přítomnosti květních obalů:
    • homochlamydní – květy s nerozlišenými KO – stejný tvar i barva – okvětí (perigonium) P
    • heterochlamydní – s rozlišenými KO – kalich (calyx) K – obvykle zelený, koruna (corola) C
    • haplochlamydní (monochlamydní) – jediný kruh KO (lebeda Atriplex)
    • apochlamydní (achlamydní) – KO nejsou přítomny (vrby, např. vrba ušatá)

 

  • Okvětí (perigonium) P
    • okvětní lístky (tepala)
      • volné (choritepalní) – tulipán
      • srostlé (syntepalní) – konvalinka
    • barevné, barevně nenápadné (opylení vodou, větrem)
  • Kalich (calyx) K
    • kališní lístky (sepala)
    • vnější část heterochlamydních květů
    • zelené nebo korunovitě zbarvené (fuchsie, vřes obecný)
    • chorisepalní (volné), synsepalní (srostlé)
    • vytrvalý (Lamiaceae – hluchavka nachová)
    • prchavý (Papaveraceae – mák vlčí) – srostlé nahoře, trhají se dole
    • přeměna ve chmýr (pappus) – Asteraceae (pampeliška, bodlák), anemochorie
    • přechodné typy listenů → K (růže, talovín, pivoňky)
    • kalíšek (calycullus) – vně kalicha, jahodník, mochna, sléz přehlížený, mučenka
  • Koruna (corolla) C
    • korunní lístky (petala) vnitřní část květního obalu
    • nápadně zbarvená
    • chori-, sympetální
    • tyčinkového původu
    • ostruha – trubicově srostlá C (violka, dymnivka, kruštík tmavočervený) – jsou na dně nektaria
    • pakorunka (paracorolla) – zvyšuje nápadnost květu (narcis)

 

C) Reprodukční orgány – listového původu

  • Tyčinky (androeceum) A
    • samčí; mikrosporofyly jednoho květu
    • tyčinka (stamen, mikrosporofyl)
      • nitka (filamentum) – sterilní
      • prašník (anthera) – 2 prašné váčky (mikrosynangia), prašná pouzdra (mikrosporangia, po 2 v prašném váčku)
    • vyrůstají jednotlivě – v kruzích (ve spirále)
    • někdy srůstají → bratrstva
    • metamorfózy tyčinek
      • chybějí nitky = přisedlý prašník (violka)
      • srůst s jinými květními částmi (Solanaceae – lilek potměchuť)
      • srůst všech prašníků v trubičku (Asteraceae – kopretina)
      • tyčinky s vrtivým prašníkem (Poaceae – lipnice cibulkatá)
      • staminodia (patyčinky) – chybí prašník, sterilní; mučenka
    • evoluce – odvozovány od mikrosporangií u Magnoliaeceae; magnólie – listovité tyčinky nerozlišené v nitku a prašník
      • redukcí sterilních částí → nitka
      • na vystouplém květním lůžku ve šroubovici, neustálený počet – u primitivnějších rostlin
      • přechod k cyklickému uspořádání a stálému počtu
    • vnitřní stavba prašníku – pokožka (exothecium) – 1 vrstva buněk, pevná
    • archespor – budoucí výtrusorodá vrstva; z něj parietální buňky → tapetum (výživa sporogenních buněk) a sporogenní buňky – z nich mitózou → mikrosporocyty
  • mikrosporogeneze – meioza mikrosporocytů → tetrády pylových zrn
    • u některých pylové tetrády vytrvávají – sítina, orobinec, vřes
    • rozpadají se → diády – blatnice
    • slepují se → polyády (Mimoza), brylka (polynium, Orchidaceae – okrotice bílá , Asclepidaceae – tolita lékařská)
  • pylové zrno (granum pollinarium) – 2-240 mikrometrů, kulovitý / elipsoidní tvar
    • různé struktury na povrchu, 2-3buněčné
    • obsahuje zásobní látky, enzymy, vitamíny, fytohormony
    • stavba
      • intina – vnitřní, tenká, z pektinů
      • exina – vnější, tlustá, z pektinů, celulózy, kutin, impregnace sporopoleinem; otvory – klíční póry (apertury) – jimi klíčí pylová láčka; kolpy (jednoduché, neohraničené), póry (okrouhlé)
    • kolpální, porální, kolporátní zrna
    • 2 sporocytů meiozou → vegetativní a generativní jádro (2B). To buď klíčí v pylovou láčku a až tam se dělí gen.b. nebo se gener.b. dělí před klíčením
  • způsoby opylení:
    • anemogamie – opylení větrem, trávy – lipnice, jehličnany, líska, topol osika, vrba jíva, habr
    • hydrogamie – vodou, rdest, stolístek, růžkatec
    • entomogamie – hmyz, „koevoluce“ – rostliny+hmyz
    • ornitogamie – ptáci, budníček, kolibřík
    • chiropterogamie – opylení netopýry
    • malakogamie – plži, kopytník

 

  • Soubor plodolistů (gynaeceum, pestík) G
    • více jednoplodolistových pestíků nebo jeden víceplodolistový
    • stavba pestíku (pistillum)
      • sterilní: blizna (stigma), čnělka (stylus) – pačnělky (stylodia) – každý plodolist má vlastní „čnělku“
      • fertilní: semeník (ovarium)
    • typy semeníku
      • svrchní – primitivní, pryskyřníkovité, báze květních obalů pod semeníkem
      • polospodní – báze KO uprostřed semeníku; lomikámen
      • spodní – báze KO nad semeníkem; mrkev, jabloň
    • evoluce plodolistu a pestíku – listový původ (z megasporofylů)
      • původní čeledi Degeneriaceae, Winteraceae – konduplikátní čnělka s bliznovými papilami
      • list přehnut napůl a odspodu srůstá → stylodium
    • typy gynecea
      • apokarpní (Magnoliaceae, Fabaceae – hrachor jarní, trnovník akát) – více jednoplodolistových pestíků (srostlé, ale ne vzájemně)
      • cenokarpní – vzájemně srostlé plodolisty
        • synkarpní – vícepouzdrý semeník, placentace nákoutní (axilární) – vajíčka v rozích plodolistu
        • parakarpní – zkracování příčných přepážek, jednopouzdrý semeník s parietální (nástěnnou) placentací
        • lyzikarpní – centrální placentace, * rozpuštěním stěn → střední sloupek, na něm vajíčka

 

  • Vajíčko (ovum)
    • z placenty, výtrusorodé vrstvy (nucelus)
    • stavba:
      • vaječné obaly (integumenty) – * z valu na bázi vajíčka
      • volný otvor = otvor klový (mikropyle)
      • vaječné poutko (funiculus)
      • báze nucelu – chaláza
    • typy vajíčka dle orientace:
      • atropické (přímé) – otvor klový vzhůru
      • anatropické (obrácené) – otvor klový dolů
      • kampylotropické (příčné)
  • Megasporogeneze
    • uvnitř nucelu diferenciace → 4 haploidní megaspory – 3 odumírají – zárodečný vak (zralý = megagametofyt)
    • z 1 buňky mitózou → dvoujaderný zárodečný vak → (8 haploidních buněk)
    • antipody (protistojné buňky)
    • centrální buňka zralého zárodečného vaku
    • synergidy (podpůrné buňky)
    • oosféra
    • krytosemenné rostliny 2 spermatické buňky – oplození – pylová láčka – 1 spermatická buňka splyne s oosférou, druhá s centrální buňkou → živné pletivo = endosperm (triploidní)

 

Symetrie květu

 

Květenství (inflorescentia)

  • jednotlivé květy se u rostlin vyskytují zřídka, častější je květenství
  • = soubor květů, které vyrůstají na společném stonku (= vřeteno květenství), listy mohou být zachovány ve formě listenů nebo chybějí
  • Jednoduchá
    • Hroznovitá (racemózní) – monopodiální větvení, rozkvétají akropetálně (odspoda nahoru) nebo centripetálně (z okrajů do středu)
      • lata (panicula) – má na dlouhém hlavním vřetenu kratší rozvětvené postranní větve (šeřík, vinná réva)
      • hrozen (racemus) – postraní větévky dále nevětvené (akát, konvalinka vonná, střemcha, rybíz alpínský, Hyacinthus, komonice lékařská, vikev, javor klen, lilie, kokoška pastuší tobolka)
      • chocholičnatá lata (kytka, corybothyrus) (javor mléč)
      • chocholík (corymbus) (Malus (jabloň), Pyrus (hrušeň))
      • klas (spica) – odvozen od hroznu – zkrácení postranních větévek, květy přisedlé (jitrocel kopinatý, rdesno hadí kořen, zvonečník černý)
      • klásek (spicula) – * redukcí, typický pro lipnicovité (Poaceae); uzavřen ve 2 plevách (gluma, listence), plucha (listen) – může být osinatá, pluška (zbytek vnějšího kruhu okvětí) – dvoudílná, v opozici pluchy, plenky (zbytky vnějšího okvětí) – výrůstky z opačné strany než pluška; pestík uprostřed (má dvouklaně zpeřenou bliznu), 3 tyčinky – vrtivý prašník)
      • jehněda (amentum) – * ochabnutím vřetene klasu (líska, olše lepkavá, bříza, habr, vrba)
      • palice (spadix) – * zbytněním a zdužnatěním vřetene (kukuřice, puškvorec, orobinec, ďáblík, kala, toulitka).
      • okolík (umbella) – všechny květy vyrůstají z jednoho místa na stonku, minimální vřeteno květenství, listeny = obaly (břečťan, prvosenka vyšší)
      • strboul (hlávka, capitulum) – * zkrácením větví okolíku, stopkaté květy (jetel plazivý, zvonečník, štětka)
      • úbor (anthodium) – zploštělé lůžko, listeny = zákrov, květy buď jen jazykovité (čeleď čekankovité – čekanka) nebo rozlišené na trubkovité (fertilní) a jazykovité (sterilní); květenství čeledi Asteraceae (hvězdnicovité – starček, pcháč, pampeliška, jestřábník chlupáček)
    • Vrcholičnatá (cymózní) – sympodiální větvení, rozkvétají bazipetálně (od hora dolů) nebo centrifugálně (odstředivě)

 

  • Složená
    • kombinací jednoduchých květenství
    • homotaktická – hlavní i dílčí květenství ze stejné skupiny
      • lichoklas trav
      • lata klásků – oves
      • složený okolík (miříkovité)
      • hrozen úborů – devětsil lékařský
      • vrcholík vrcholíků (hortenzie)
    • heterotaktická – hlavní i dílčí květenství z odlišné skupiny
      • hrozen vijanů (jírovec)
      • vijan hroznů (zemědým)
      • cyanthium – okolík vrcholíků (Euphorbiaceae – pryšec chvojka)

 

Zdroj: výuka FPE ZČU, zahrnuta jsou i fakta z učebnice Kubát, K., a kol.: Botanika. Scientia, Praha 1998.

Štítky:

Mohlo by se vám líbit...

  • 0

    Stonek

V databázi

Jsme i na Facebooku