Jmelí bílé jedlové (Viscum album subsp. abietis)
Jmelí bílé jedlové (Viscum album subsp. abietis)
čeleď Ochmetovité (Loranthaceae), Santálovité (Sanatalaceae)
Syn. Viscum laxum var. abietis, Viscum austriacum var. abietis
Vzrůst: stálezelený keřík, až 1 m v průměru, dicházně se větví; dvoudomé, kořeny nahrazeny haustorii; epifyt
Listy: vstřícné, kožovité, obkopinaté, nejvýš 3x delší než široké, až 8 cm dlouhé
Květy: žlutozelené; samčí a samičí zvlášť na jiných rostlinách; kvete od března do května; opylení mouchami
Plod: nepravá bílá nebo žlutavá bobule, delší než širší; semena rozšiřována epi- i endozoochorně, hlavně drozdovitými ptáky (semena prošlá trávicím traktem klíčí lépe)
Stanoviště: jedle, hlavně v nižších polohách; v parcích
Rozšíření: stř. a jv. Evropa, Pyreneje, Karpaty, Balkán, Kavkaz, Malá Asie; u nás v mezofytiku, hlavně v podhůří pohraničních hor. Lokality zanikaly s ústupem jedle.
Praktický význam: ohrožený druh (C3) Červeného seznamu; využití v lékařství (Herba visci – obsahuje alkaloidy, flavonoidy, pryskyřice, histamin, acetylcholin) – snižuje krevní tlak, působí močopudně, proti bolestem hlavy
Zajímavosti: poloparazit – odebírá hostitelské rostlině vodní roztoky minerálů (napojení na cévy), znehodnocuje dřevo; dříve se pryskyřice z jmelí používala jako lep na chytání ptáků; kouzelná rostlina Keltů; symbol štěstí.
Roste např. v EVL Kaňon Střely.