Jedle bělokorá

Autor Jana · 19.7.2016

Jedle bělokorá (Abies alba)

čeleď Borovicovité (Pinaceae)

Jedle bělokorá, PR Horní Střela 2008

Vzrůst: strom, 40-60m vysoký; má hladkou, bělavě šedou borku, starší jedinci mají kmen hnědošedý; koruna tupě zakončená (vrchol někdy připomíná čapí hnízdo)

Listy: jehlicovité, ploché, naspodu mají dva bělavé proužky

Šištice: jednopohlavné, samčí v paždí jehlic, žlutavé; samičí na konci větviček, zelené; kvete v dubnu až květnu

Šiška: šišky jsou válcovité, vzpřímené, nejdříve zelené, později zelenohnědé až nafialovělé; rozpadají se (většinou) na stromě; semeno je opatřeno křídlem, dozrává koncem září

Stanoviště: náročnější na vodu a vzdušnou vlhkost

Rozšíření: Evropa, u nás od 300 do 1200 m nad mořem

Praktický význam: dřevo má podobné využití jako dřevo smrkové, nemá pryskyřičné kanálky

Jedle bělokorá – borka

Zajímavosti: citlivá na vysoušivé větry, kouřové zplodiny a pozdní mrazy; rozemnuté jehličí voní po citrusech. Podle dřeva jedlí (spolu s duby) se stanovuje stáří nábytku a různých staveb (dendrochronologie). Na jedli parazituje jmelí bílé jedlové. Podle Červeného seznamu (Grulich, 2012) patří mezi druhy vyžadující další pozornost (C4a).