Kapraďorosty
Kapraďorosty – plavuně, přesličky, kapradiny
skupina KAPRAĎOROSTY (Pteridophyta)
Kapraďorosty jsou výtrusné cévnaté rostliny, u kterých převládá sporofyt. Sporofyt je rozlišený na kořeny, stonek a listy.
Rozmnožování:
Z haploidního výtrusu vyroste prokel (prothalium, prvoklíček), který je gametofytní. Prokel je vláknitý, lupenitý nebo hlízkovitý, nese pohlavní orgány (gametangia) – samčí (pelatky, antheridia) a samičí (zárodečníky, archegonia). Někdy mohou být prokly dvoudomé. Z dozrálých pelatek se uvolní spermatozoidy (samčí pohlavní buňky), které jsou chemicky směrovány do zárodečníků. Z oplozené vaječné buňky se vyvíjí diploidní generace (sporofyt) – tedy zygota, později zárodek a rostlina – na ní vyrostou výtrusnice (sporangia), v nich vznikají výtrusy (spory, vznik redukčním dělením).
V karbonu vzniklo ze stromovitých kapraďorostů černé uhlí. Dnes jsou to většinou suchozemské rostliny.
A) oddělení Plavuně – Lycopodiophyta
Plavuně jsou vždyzelené, vidličnatě větvené, vytrvalé byliny (vymřelé byly i dřeviny) s drobnými listy. Dřevní část cévních svazků je rozdělena do nepravidelných provazců v lýkové části. Sporofyly mají přibližně stejný tvar jako trofofyly a jsou uspořádány do koncových výtrusných klasů.
Výtrusnice se nacházejí na bázi nebo na svrchní straně výtrusných listů (sporofylů), otvírají se štěrbinou (kohézní pohyb) → výtrusy samčí a samičí, z nich prokel – oplození → zygota
Prokel se vyvíjí několik let, je nezelený, většinou pod zemí (výživa endotrofní mykorhiza).
První známé plavuně jsou ze svrchního siluru, devonu a karbonu.
Název plavuně je odvozené od nesmáčivých spor (výtrusů), které plavou na vodě. Dříve se spory plavuní používaly k obalování pilulek, aby se neslepily. Používaly se i na výrobu zásypů a pudrů. Výtrusy po zapálení prudce hoří, používají se k pyrotechnickým efektům.
- třída Vranečky (Selaginellatae, Selaginellopsida) – převážně heterosporické, hlavně tropické
- vraneček brvitý (Selaginella selaginoides)
- třída Šídlatky (Isoëtatae)
- šídlatka jezerní (Isoëtes lacustris)
- třída Plavuně (Lycopodiatae, Lycopodiopsida) – izosporické rostliny
- plavuňka (Lycopodiella)
- plavuník (Diphasiastrum)
- plavuň pučivá (Lycopodium annotinum)
- plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
- vranec jedlový (Huperzia selago)
B) oddělení Přesličky – Equisetophyta
Přesličky mají plazivý, článkovaný oddenek, lodyha je článkovaná, dutá, podélně rýhovaná, přeslenitě větvená. V buněčných stěnách je obsažen oxid křemičitý (léčivky), cévní svazky jsou kolaterální lýkostředné.
Sporofyl (výtrusný klas) je šištice složená ze štítků. Stopkatý štítek má šestiboký tvar – na spodní straně je 6 vakovitých výtrusnic. Spory jsou nerozlišené, mají 4 pentlicovité mrštníky (haptery), navzájem se jimi proplétají (haptery reagují pohybem na změny vlhkosti). Prokly většinou jednodomé – nesou pelatky i zárodečníky → zygota → sporofyt.
U některých druhů vyrůstají během roku z téhož oddenku 2 typy lodyh: jarní lodyha je nezelená, většinou světle hnědá, nevětvená, na svém konci nese výtrusný klas. Letní lodyha je zelená, rozvětvená, nenese výtrusný klas, asimiluje.
- přeslička rolní (Equisetum arvense) – vytváří jarní (sporofyl) a letní (trofofyl) lodyhu, léčivka – diuretické účinky
- přeslička bahenní (Equisetum palustre) – má výtrusné klasy v létě na vrcholu zelené lodyhy
- přeslička lesní (Equisetum sylvaticum) – po dozrání výtrusů se nezelená lodyha rozrůstá v bohatou, jemně větvenou zelenou lodyhu
- přeslička říční (Equisetum fluviatile) – má lodyhy zpravidla nevětvené
- přeslička největší (Equisetum telmateia)
C) oddělení Kapradiny – Polypodiophyta
Kapradiny jsou vytrvalé byliny, mají samostatný sporofyt (sporofyl není odlišný od trofofylu, listy = trofosporofyly). Stonek je přeměněn v oddenek s adventivními kořeny, listy jsou bohatě dělené, v mládí spirálovitě stočené; mají žilnatinu. Řapík je často porostlý hnědými šupinami a chlupy.
Výtrusnice tvoří na spodu listů kupky (sorus, sory), které jsou v mládí kryté blanitou ostěrou (osladič ne), pod ní výtrusnice na stopce, po obvodu prstenec buněk s nestejně tlustými stěnami (anulus) – význam pro prasknutí výtrusnice; výtrusy = izospory. Prokel je lupenitý, zelený, jednodomý – nese zárodečníky + pelatky
Kapradiny najdeme i v tropech a subtropech; jsou i pokojovými rostlinami (netík, jelení jazyk).
- čeleď Jazykovité (Ophioglossaceae)
- hadí jazyk, hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum)
- vratička měsíční (Botrychium lunaria)
- čeleď Blánatcovité (Hymenophyllaceae)
- blánatec, vláskatec
- čeleď Podezřeňovité (Osmundaceae)
- podezřeň královská (Osmunda regalis)
- čeleď Netíkovité (Adianthaceae)
- netík (Adianthum)
- podmrvka (Notholaena)
- čeleď Hasivkovité (Pteridiaceae, Dennstaedtiaceae)
- hasivka orličí (Pteridium aquilinum)
- čeleď Kapradiníkovité (Thelypteridaceae)
- bukovinec (Phegopteris)
- kapradiník (Thelypteris)
- pérnatec (Lastrea)
- čeleď Osladičovité (Polypodiaceae)
- osladič obecný (Polypodium vugare)
- čeleď Sleziníkovité (Aspleniaceae)
- jazyk jelení celolistý (Phyllitis scolopendrium)
- kyvor (Ceterach)
- sleziník červený (Asplenium trichomanes)
- sleziník routička (Asplenium ruta-muraria)
- sleziník severní (Asplenium septentrionale)
- čeleď Papratkovité (Athyriaceae, Woodsiaceae)
- kapradinka (Woodsia)
- papratka samičí (Athyrium filix-femina)
- pérovník pštrosí (Matteucia struthiopteris)
- puchýřník křehký (Cystopteris fragilis)
- čeleď Kapraďovité (Dryopteridaceae)
- bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris)
- kapraď samec (Dryopteris filix-mas)
- kapraď rezavá
- kapradina (Polystichum)
- čeleď Žebrovicovité (Blechnaceae)
- žebrovice různolistá (Blechnum spicant)
- čeleď Nepukalkovité (Salviniaceae)
- nepukalka plovoucí (Salvinia natans)
- čeleď Marsilkovité (Marsileaceae)
- marsilka čtyřlistá (Marsilea quadrifolia)
- míčovka kulkonosná (Pilularia globulifera)
- čeleď Azolovité (Azollaceae)
- azola (Azolla)
Zařazení druhů do čeledí podle: Kubát, K., Hrouda, L., Chrtek, J.jun., Kaplan, Z., Kirschner, J.& Štěpánek, J. (2002): Klíč ke květeně České Republiky. 928p., Academia, Praha.