Kořen

KOŘEN (radix)

Fylogeneze:

• vodorovně orientované sterilní rhizomy schopné přijímat roztoky živin
• pozitivní geotropismus je druhotný

Vlastnosti:

• radiálně symetrický
• obvykle pozitivně gravitropický – roste ve směru gravitační tíže
• neomezený růst do délky – protomeristém – iniciála v apikálním meristému
• nikdy nenese listy
• obvykle nenese pupeny, když, tak adventivní

Funkce:

• mechanická – upevňuje rostlinu v půdě
• příjem vody a roztoků minerálních látek, jejich vedení
• zásobní – v metamorfovaných kořenech
• syntetická – metabolismus dusíku, syntéza alkaloidů
• rozmnožovací – adventivní pupeny, metamorfózy
• spoluúčast na symbióze
  • endomykorhiza – hyfy do primární kůry a vstupují do živého obsahu buněk, zachovány kořenové vlásky (vřesovcovité, vstavačovité)
  • ektomykorhiza – porušení kořenového vlášení, hyfy vstupují do primární kůry, ale jen do mezibuněčných prostor; většina hub
  • rhizobiální symbióza – nodulujícící symbióza, vznik hlízek, bakterie Rhizobium – bobovité, citlivkovité; rod Frangia – olše; vážou vzdušný dusík, rostlina poskytuje sacharidy

Ontogeneze:

•  (vývoj jedince)
•  zárodek přítomen v semeni – kořenový pól → kořínek (radicula) roste pozitivně geotropicky, z něj → primární kořen – ukotvuje v půdě, u dvouděložných a nahosemenných rostlin základem pro hlavní kořen – kořenový systém – kořen hlavní + postranní kořeny (1. a více řádů) = allorhizie
• u jednoděložných rostlin jsou ze základu hlavního kořene vytvořeny náhradní (adventivní) kořeny = homorhizie
  • homorhizie primární – u vývojově primitivních rostlin (kapradiny), nezakládá se hlavní kořen
  • homorhizie sekundární – jednoděložné rostliny, založení hlavního kořene

Primární stavba:

– příčná – jednodušší než stavba stonku – malé teplotní rozdíly,…

3 základní části:

• pokožka (rhizodermis) – jednovrstevná bez kutikuly a průduchů, rhiziny
• primární kůra (cortex) – pod pokožkou, vrstvy parenchymatických buněk; funkce krycího pletiva, buněčná stěna korkovatí
  • exodermis – korkovatění buněk
  • mezodermis – velké interceluláry (vzdušné kanálky), mléčnice, pryskyřičné kanálky
  • endodermis – jednovrstevná; symplastický přenos (symplast – přes protoplast – živý obsah buněk; apoplast – přenos látek v mezibuněčných prostorech), na ní Caspariho proužky – přenos z apoplastu do symplastu, jsou suberinizované (zamezuje toku v mezibuněčných prostorech)
• střední válec (pericykl, perikambium) – latentní meristém schopný dělení; uvnitř radiální cévní svazek – exarchní vznik dřeva (metaxylém ven od protoxylému)

– podélná:

• vzrostný vrchol
  • kalyptra (čepička) – chybí u makrocyt, tvořena kalyptragenem, tenkostěnný parenchym, měkký, lubrikační struktura
  • kolumela – střední sloupek – obsahuje přesýpavý škrob, umožňuje pozitivně gravitropický růst, auxiny
• pásmo prodlužovací – intenzivní dlouživý růst
• pásmo absorpční – kořenové vlášení
• pásmo větvení – druhově specifické, mezný úhel – svírají postranní aktivní kořeny; vlastní větvení v pericyklu

Sekundární stavba:

• druhotné tloustnutí u nahosemenných a dvouděložných rostlin – kambium – nevýrazné letokruhy
• druhotné krycí pletivo (periderm) – vzniká činností felogenu

Větvení kořene:

• dichotomické (vidličnaté) – plavuně, vranečky, 2 stejnocenné větve
• postranní – většina cévnatých rostlin; hlavní kořen a postranní kořeny (vyrůstají akropetálně, starší jsou níž); zakládají se endogenně v pericyklu
• adventivní kořeny –   na různých orgánech (stonek, list, kořen), nevznikají akropetálně; na stoncích v uzlinách (Poaceae), v článcích (Ribes), zvláštním typem kořeny ránové

Metamorfózy kořene:

• zásobní – zdužnatělé, mrkev; x bulvy
• kořenové hlízy – orsej jarní, vstavač, jiřiny
• srdcovitý kořen – plochý kořenový systém; smrk, buk, bříza
• kůlový kořen – opak srdcového, kořen roste do hloubky; jedle, dub
• svazčité kořeny
• kontraktilní kořeny – zkracují délku během vegetační sezóny, liliovité cibuloviny, Arum
• sloupovité kořeny – časem se může stát kmen; Ficus benjamina
• příčepivé kořeny – břečťan
• zavlažovací (hydrofilní) – Monstera, pletivo velamen – saje vzdušnou vlhkost; orchideje
• kořenové úponky – mechanická funkce; orchideje, Tilandsie
• pneumatofory – negativně geotropicky; bahenní rostliny; aerenchymatická pletiva, Taxodium (tisovec), Avicennia, Souneraria (mangrovové porosty)
• chůdovité – vyzvedávají nad substrát, rozložení hmotnosti rostliny; kukuřice, mangrove
• deskovité – rozšířená báze kmene; Ceiba
• kořenové výhonky – k. odnože, Cirsium, Rubus, Robinia
• haustoria (pohružováky) – přísavné kořeny parazitických rostlin – ochmet, jmelí, černýš, světlík, všivec (hemiparazité, jen do dřeva), kokotice jetelová, podbílek šupinatý (holoparazité; lýko i dřevo)
• mykorhiza
• hlízkové bakterie – (rod Rhizobium) bobovité

Zdroj: výuka FPE ZČU, zahrnuta jsou i fakta z učebnice Kubát, K., a kol.: Botanika. Scientia, Praha 1998.